Z domova jsme vyrazili kolem 8:30. Už ráno bylo teplo kolem 20 stupňů. Přes Prahu jsme projeli bez problémů a pokračovali jsme po Benešovské přes Buďějovice a Dolní Dvořiště na Linc. Na jídlo jsme se stavovali v Mc Donaldu v Budějovicích a Shamot si v blízkém supermarketu koupil své oblíbené doutníky, které v Praze koupit nestihl.

Pokračovali jsme dále přes Rakousko, směr na Villach. Kus před Villachem byl zpoplatněný tunel za 11,50 EUR. Protože jsme chtěli ušetřit za slovinskou dálniční známku, rozhodli jsme se za Villachem sjet z dálnice a pokračovat přes Wurzenpass, hezčí krajinou a s hezkými výhledy. Krajina byla malebná, cesta vedla přes horské sedlo se stoupáním 18%, které jsme museli zdolat se zařazenou jedničkou. Nebe bylo vymetené a teploměr v autě ukazoval kolem 30 stupňů. Cestou jsme se ještě párkrát zastavili vyfotit malebnou krajinu a pokračovali dál přes Kranjskou Goru do Kempu Kamne ve vesnici Dovje. Do kempu jsme dorazili po 18. hodině večer. Vybrali jsme si místo pro stan a šli zaplatit za 2 noci. Postavili jsme stan a dali jsme si večeři a kolem 20. hodiny jsme ještě autem vyrazili do hor na Vršič, odkud jsme fotili majestátné hory za večerního západu slunce. Za tmy jsme kolem 22. hodiny přijeli do kempu, kde jsme zjistili, že v těsné blízkosti našeho stanu se zabydlela větší slovinská rodinka, která nám zabrala i místo pro auta. Auto jsme nakonec vtěsnali vedle jejich. Ještě nějakou dobu seděli venku s puštěnou muzikou, takže jsme měli zážitek jako na pouti. Postupně jsme se šli vysprchovat za 0,5 EUR teplá voda na 4 minuty. Sprchy byly ucházející a toalety také. Oboje čisté.

slovinská hranice

krásná krajina

výhledy cestou na Vršič