Dnes se Pavlína vzbudila už kolem 7. hodiny, ale ještě si četla knihu v mobilu. Kolem 8 už jsem se vzbudil i já, ale ještě jsem se chvíli povaloval. K snídani jsme si dali jen sušenky, které jsme měli ještě z Čech. Brzo ráno sice trochu sprchlo, tak jsme měli mokrý stan, ale už když jsme snídali se dělalo pěkně a bylo teplo. Za chvíli už ale slunce opět pálilo. My jsme sbalili stan a ještě během balení přišla paní domácí a darovala nám láhev vlastního červeného vína za dobrou recenzi kempu na Googlu, kterou jsem večer předtím stihl vyplnit, jelikož kemp byl opravdu luxusní.

V 10 hodin jsme vyjeli z kempu směrem na pobřeží. Naším cílem bylo městečko Izola. Cesta trvala asi 50 minut. Zaparkovali jsme na parkovišti zadarmo, kde se nám uvolnilo místo po autu, které právě odjelo. Teplota už byla přes 30 stupňů a na slunci bulo nesnesitelné vedro.

Prohlédli jsme si místní kostelík a vydali se za místními směrem na pláž. Na pláž pes nesměl, mohl jen po cestě na promenádě. Procházeli jsme se promenádou kolem pláže, kde se koupala spousta lidí. Zastavili jsme se u jednoho baru na zmrzlinu, která byla opět dobrá a kopeček stál 1,20 EUR. Pokračovali jsme dál po promenádě, až jsme narazili na psí pláž. Zrovna tam vycházela paní s třemi jezevčíky a také tam byl pán s dalším velkým psem. S jezevčíky sen Rendy zkamarádil a nedobrovolně se šel s Pavlínou vykoupat. Za chvíli Pavlína s Rendym oschli a vrátili jsme se společně k autu.

Vydali jsme se dále směrem na Piran. To bylo necelou půlhodinu jízdy. Jelikož se až do města nedá jet autem, zaparkovali jsme v garážích, odkud to bylo do centra města zhruba půl kilometru. Od garáže jezdil do města zdarma autobus, ale nesměli tam psi, tak jsme museli dojít pěšky. Po městě jsme se procházeli v šíleném vedru spletí malých uliček, až jsme nakonec zašli na oběd do jedné z mnoha restaurací. Objednali jsme si krevety s hranolkami a rybu s bramborem a k pití točené pivo a vodu s příchutí čehosi. Zaplatili jsme 37,70 EUR a pokračovali jsme prohlídkou města. Došli jsme až k místnímu kostelu, který se nachází na kopci a je z něho pěkný výhled na moře i na okolí města. Vedle kostela se nachází věž se zvony, která byla přístupná za 1 EUR. Vstup na věž jsem si zaplatil a vystoupal po velmi starém dřevěném sešlapaném schodišti až na vrchol, kde byl mezi sloupy a velkými zvony na vrchu jen velmi úzký prostor, aby člověk vrchol věže obešel kolem dokola. Byl odsud ovšem opravdu krásný pohled zejména na celé město. Když jsem pořídil dostatek fotek, sešel jsem dolů k čekající Pavlíně s Rendym a pokračovali jsme rozličnými uličkami města pomalu směrem k parkovacím garážím. Zde nám automat vyměřil za parkování 8,50 EUR a my jsme vyjeli směrem do vybraného kempu jen pár kilometrů od města, v obci Lucija.

V kempu jsme dostali orientační mapku, ze které bylo patrné, že se jedná a obrovský areál, s tím, že si máme vybrat místo a poté vyřídit na recepci papírování, Kemp jsme si tedy šli prohlédnout, a jelikož jsme zjistili, že nenabízí skoro žádný travnatý prostor pro stany, ale jen štěrk vhodný pro karavany, případně špatně dostupná místa na terasách ve svahu, kam se nedalo zajet autem a nebyla možnost se zde připojit k elektrice, rozhodli jsme se najít jiný kemp dál ve vnitrozemí.

Podle navigace jsme jeli do kempu, který se měl nacházet zhruba 20 minut jízdy, ten zde ovšem nebyl a proto jsme pokračovali dalších zhruba 10 minut do kempu Vovku, který jsme bez problémů našli. Kemp se nacházel v malé vesničce s kostelem, vedle vinic a s výhledem na vysoké skály poblíž. U kempu byla restaurace, kde si nás zapsali a my si mohli vybrat místo na velké zelené louce se stromy, kde byl jen jeden karavan v rohu, takže jsme měli celou louku jen pro sebe. Elektrika sice nebyla u stanu, ale přenosnou ledničku jsme umístili ke krabici s elektrikou, která byla jen pár desítek metrů od nás, vedle chatek, které si bylo nejspíše možné také pronajmout. Při zapojování ledničky přišel od sousedních zahrádek kocour, který měl z mojí společnosti zjevně velkou radost a šel se mnou až ke stanu, kde se nenechal zahnat ani Rendym, který se ho snažil štěkáním odehnat. V tom přišel i místní pes, který vycítil, že se Rendymu připravovala večeře, takže si musel Rendy hájit večeři jak před zírajícím kocourem, tak před místním psem. Pes si pak šel po svých, ale kocoura jsme se nemohli zbavit. Když jsme ho nakonec vyhnali, schoval se pod auto.

Já jsem povečeřel půl pizzy, kterou jsem měl v lednici od včerejšího dne a vydali jsme se k místnímu kostelíku na kopci. Cestou se rozštěkali psi z celé vesnice a někteří se přišli podívat a seznámit osobně. Kostelík jsme si zvenku prohlédli, podívali se na výhledy a pak jsme se vraceli zpět do kempu. Stavili jsme se ještě v kempu v restauraci, kde bylo poměrně živo. To už byla tma, ale bylo stále dost teplo a sezení venku tak bylo příjemné. Já jsem ozkoušel karafu 0,25l místního červeného vína, Pavlína zkusila pití zvané bičikleta, což bylo něco jako voda s pomerančovou šťávou a objednala si velký zeleninový salát za 5 EUR. Salát byl spíš obrovský, a k němu ještě dostala na prkénku teplý bochník chleba. Zeleniny bylo tolik, že to sama nezvládla sníst a musel jsem jí pomoct. Celkem jsme zaplatili kolem 8 EURO. Našeho pesáka tam stále obtěžovala velká fena, která se do něj zřejmě zamilovala. Rendy byl však unavený a schoval se před ní pod stůl a pospával. Mezitím však fenu obskakoval velký černý pes domácích z kempu. Když jsme šli ke stanu, fena se vydala za námi a v závěsu za ní byl černý pes. Úplný milostný trojúhelník. Pavlína Rendyho zavřela do auta a doufali jsme, že to fenu přestane bavit. Naštěstí po chvíli odešla a pak už se nevracela. Kocour se tam však pořád držel kolem našeho stanu, tak jsme jen doufali, že spát půjde někam pryč. Když jsem se myl zkoušel tam kocour na Pavlínu mňoukat, ale ta ho zahnala a když jsem přišel ze sprchy už byl pryč. Spát jsme šli asi kolem půlnoci.

městečko Piran – pohled z věže u kostela

pohled na městečko Izola