Vstávali jsme už před 8. hodinou ráno. V klidu jsme si posnídali chleba s místním sýrem a paštikou. Na dnešní den, jsme měli naplánovanou návštěvu hřebčína v Lipici. Jelikož se Pavlína chtěla podívat na tréning koní, který měl být od 11:00, snažili jsme se vyrazit tak, abychom to stihli. Do Lipice to z kempu bylo zhruba 40 minut jízdy. Už od rána opět svítilo slunce a když jsme odjížděli, ukazoval teploměr 20°. Do hřebčína jsme dorazili v 10:50 a teploměr ukazoval už přes 30°. Měli jsme čas akorát na zakoupení vstupenek, za které jsme zaplatili 37 EUR, a Pavlína šla rovnou do jezdecké haly na sledování tréningu. Já jsem si s Rendym našel místo v prostorách hřebčína, hned u závodního kolbiště, kde jsme si sedli do stínu a já měl 45 minut na čtení knížky. Poté jsme šli naproti Pavlíně, které skončil program v jezdecké hale a společně jsme šli čekat pár minut na 12:00 na průvodce v angličtině, který nás měl provést po hřebčíně s výkladem. Paní průvodkyně nám řekla základní informace o hřebčíně, prohlídka byla přizpůsobena spíš lidem, kteří o koních nic moc nevědí. Spolu s námi se výkladu účastnili jen 3 američané, kteří se všemu divili. Po necelé hodině byla prohlídka zakončena v nejstarší stáji z roku 1703. Po prohlídce jsme se v areálu procházeli sami, šli jsme se podívat na výstavu kočárů, ze začátku 20. století. Mezi kočáry jsme objevili i jeden z České republiky, vyrobený Tatrou v Kopřivnici. Jelikož už jsme měli hlad, koupili jsme si bagetu v místní kavárně a pokračovali dál v prohlídce hřebčína. Šli jsme se podívat do interaktivního muzea, muzea moderního umění místního umělce a Pavlína si v suvenýrech koupila kšiltovkus logem Hřebčína Lipice. Jelikož se v odpoledních hodinách konaly na závodním kolbišti závody koňských spřežení v drezůře, šli jsme se tam taktéž podívat. Jelikož většina koní měl být v přilehlých výbězích, šli jsme se po nich podívat. Dozvěděli jsme se, že za Habsburků byly pastviny posety malými rybníčky, které v krajině zadržovali vodu, jelikož v okolí není žádná řeka. Některé rybníčky se dochovaly do dnes. Také jsme narazili na vyhloubenou kruhovoudíru v zemi, obloženou kameny jako studna, ve které v zimě skladovali ledy z rybníčků; ty zde pak vydržely do léta. Na koně jsme ale nenarazili, pastviny byly velmi rozlehle a teplota 34° nebyla na velké chození na slunci úplně ideální.

Proto jsme se vrátili k autu a ve 3 hodiny odpoledne jsme vyrazili směrem k městečku Štanjel, které nám doporučila paní domácí v kempu. Na cestě od hřebčína jsme narazili na koně, kteří se pásli ve výbězích vedle silnice. Jako ostatní řidiči jsme zastavili na kraji silnice a Pavlína si šla koně fotit. Po cestě na Štanjel jsme se ještě zastavili na pozdější oběd v pizzerii. Zde jsme poobědvali pizzu a ražnici a s pitím a kávou jsme platili 23,10 EUR. Za chvilku jsme dorazili do Štanjelu, malého městečka na kopci, kde se taktéž nachází hrad a celý kopec je obehnán hradbami. Hned po vstupu na nádvoří hradu nás okouzlila místní kavárna, kde jsme poseděli u cappuccina a odpočívali. Poté jsme se proplétali úzkými malebnými uličkami v městečku, až jsme došli do úplný vrchol kopce, odkud byl krásný výhled do okolí. Vraceli jsme se pomalu zpět směrem odkud jsme přišli a při focení starých domků v jedné uličce vyšel majitel jednoho z domků a snažil se nám vysvětlit, že má vedle obchůdek se suvenýry. Vzal nás pár metrů do své garáže, kde měl kresby hradu a malebných uliček městečka ve dřevě. Ruční dílo jsme od příjemného pána koupili a ten když zjistil, že jsme z Čech, hned nám sdělil, že má auto Felicia, zaparkované kousek v kopci. Uličkami jsme pokračovali dál, až nás dovedly k Ferrariho parku.

Jedná se o nádherný parčík, který navrhl Maks Fabiani na žádost lákaře Enrica Ferrari ve 20. létech 20. století. Park má promyšlený systém na sběr vody z celého kopce v několika nádržích a její následné rozvádění po parku. Krásný a členitý park jsme si postupně procházeli a užívali si výhledů do širokého okolí. Pomalu jsme se vrátili zpátky k autu a vyjeli směrem k našemu kempu. Po cestě jsme se ještě chtěli zastavit ve vesnici Vipavski Křiž. Ta se nachazí, podobne jako Štanjel, na kopci, u hradu. Prošli jsme si opět úzké uličky a pokochali se výhledem od místního kostela a pokračovali dále do města Ajdovčina. Zde jsme z auta zahlédli pěknou cukrárnu, kde jsme zastavili a objednali si každý dort (Pavlína tiramisu a já Ajdovský řez), jahodovou limonádu a bezinkový sirup. Zaplatili jsme 11 EUR a vyrazili zpět do kempu, kam jsme dorazili těsně před 9. večer. Postupně jsme se šli umýt a po 11. hodině spát.

závody v Hřebčíně Lipica

nádvoří hradu Śtanjel

výhled z Ferrariho parku