Vstávali jsme po 8. hodině, kdy už nás vyhnalo vedro ze stanu. V noci Pavlína moc nespala, protože ve 4 ráno někdo vypustil místní 2 psy. Bohužel i toho, který se předešlý večer zamiloval do Rendyho a nemohli jsme se ho zbavit. Ten brzy ráno šmejdil a funěl kolem stanu a hledal Rendyho.

Po 5. hodině ráno si šla Pavlína odskočit a po cestě se k ní psi přidali  a nemohla se jich zbavit. Obešla celou louku a čekala, zda neodejdou, ale ti si lehli u našeho stanu a čekali až s Rendym přijde. Nakonec musela Pavlína zamilovanou fenu zavřít do prostoru koupelen, aby byl klid.

Když jsme pak ráno vylezli ze stanu, přišel k nám pro změnu kocour, který si lehl vedle stanu a koukal jak snídáme.

Protože nás žrali komáři, a to i na sluníčku, rychle jsme zabalili a po 10. hodině jsme vyrazili z kempu do města Ankaran. Opět bylo šílené vedro.
Zaparkovali jsme na parkovišti zdarma a nejdříve se vydali na kopec hledat centrum města. Tam jsme zjistili, že jiné centrum už ve městě není a v centru s několika kavárnami, parkovištěm a obchody se už nacházíme. Proto jsme se vydali směrem, kterým chodily davy lidí s plážovým vybavením, a tak jsme skrz kemp Adria Ankaran došli až k moři na pláž. Pláž byla přecpaná lidmi a pes tam nesměl, tak jsme podél pláže pomalu prošli kempem zpět k autu. Ankaran nás ničím nezaujal. Od moře byl jen pěkný výhled na záliv.

Dál jsme se jeli podívat na výběžek poloostrova, kde jsme našli neoficiální menší pláž, na které se už několik lidí koupalo. Zaparkovali jsme hned vedle na parkovišti, které bylo také zdarma a šli jsme si najít místo u vody. Tam jsme vykoupali Rendyho a sami jsme šli do moře alespoň po lýtka. Když jsme oschli, vyrazili jsme autem na hrad Socerb, který se nachází v těsné blízkosti italské hranice, zhruba 20 minut jízdy autem.

Přímo k hradu na kopci se dalo zajet autem a nebylo zde už takové vedro jako u moře. Navíc odsud byly krásné výhledy na okolní zelené kopce a nedaleký Terst. Přímo v hradu se nachází restaurace, o které se zmiňoval také knižní průvodce, kterého jsme s sebou měli, s tím, že zde nabízejí speciality z Istrie. Protože byl právě čas oběda, posadili jsme se na menším nádvoří hradu, kde se nacházelo venkovní posezení restaurace. Pan číšník nám přinesl ceduli s nabídkou jídel a náš výběr pak s námi konzultoval a vysvětloval co se k čemu chuťově hodí. Nakonec jsme dali na doporučení a já si objednal Fuži (ručně vyráběné místní těstoviny) s lanýžemi a gamberi (malý mořští ráčci, chuťově podobné krevetám). Pavlína si objednala rybu s přílohou. Před hlavním chodem jsme dostali ještě předkrm, kousek lososa s čerstvým sýrem a olivovým olejem (údajně nejkvalitnější chorvatský olej). Pak jsme dostali hlavní chod. Jídlo bylo naprosto vynikající a místní těstoviny v kombinaci s gamberi, ochucené lanýži byl opravdu gurmánský zážitek. Na závěr jsme si objednali kafe a ještě jsme dostali 2 menší dortíky jako dezert. Za jídlo jsme zaplatili 50 EUR, ale za ty peníze to stálo – bezkonkurenčně nejlepší jídlo, které jsme ve Slovinsku dostali.

Od hradu jsme pokračovali směrem ke kempu asi 30 km nad Lublaň. Jelikož jsme měli ještě čas, rozhodli jsme se zajet do Lublaně a strávit zde odpoledne. Zaparkovali jsme prakticky v centru a jelikož byla sobota, bylo parkování na vyhrazených zónách zdarma. Vydali jsme se do centra města a procházeli jsme se po promenádě podél řeky. V jednom ze stánků jsme si koupili zmrzlinu, a já, zvyklý na české porce zmrzliny, jsem si objednal 2 kopečky. Dostal jsem porci jako minimálně 4 naše, takže jsem měl co dělat, abych zmrzlinu snědl a celé odpoledne už jsem ji nemusel vidět. Na jednom z náměstí se konala prezentace civilních složek, tak jsme si prohlédli vojáky, policii a všemožné záchranáře a pokračovali dál v procházce městskými ulicemi. Na dalším náměstíčku probíhal zase food festival hamburgerů a piva. V jednotlivých stáncích nabízeli různé hamburgery, ať již tradiční či své speciální a různá piva, pravděpodobně nějakých menších pivovarů. Jelikož byl čas na večeři, jeden tradiční hamburger jsem si ve stánku koupil. Stál 5 EUR, ale byl moc dobrý, ikdyž jsem měl co dělat, abych jej snědl. Procházka městem nebyla vůbec žádná sranda, protože bylo nesnesitelné vedro; teploměr v autě ukazoval odpoledne 37° ve stínu, takže na slunci bylo opravdu k nevydržení.

Z Lublaně jsme pak zamířili do vybraného kempu asi 30 km od města. Po cestě jsme se ještě zastavili v nákupním centru na nákup pečiva k večeři a snídani.

hrad Socerb s naprosto vynikající restaurací

Lublaň

Lublaň