Ráno jsme vstali kolem 8:30. Litevci vedle ve stanu už postupně balili věci do své dodávky. Posnídali jsme sušenku a vyrazili na výlet horskou cestou přes kopec Vršič do údolí Trenta. Horskou cestu stavělo 10 000 ruských zajatců a zhruba 300 jich zemřelo pod lavinou roku 1916, která se na ně při budování utrhla. Před Trenta jsme se zastavili na plánovaný výlet na Kriška jezera. Po půl hodině chůze jsme našli ukazatel, který udával dobu chůze 3 a 1/2 hodiny. Jelikož bylo přes 30 stupňů a navíc byl čas oběda, rozhodli jsme tůru neabsolvovat a raději najít restauraci, kam bychom zašli na oběd a poté najít náhradní program – o ten nouze nebyla, protože jsme měli připraven seznam všemožných zajímavostí a výletů v okolí.

V údolí Trenta jsme narazili na pěknou restauraci, kde jsme si dali každý limonádu, Pavlína mix grill s hranolkami a já pstruha s bramborem a tatarkou. Jídlo bylo moc dobré, obsluha příjemná, hovořící italsky, německy, anglicky a slovinsky. Zaplatili jsme 27,- EUR a vyrazili dále na vodopád Boka, kde padá voda 106 metrů dolů a jedná se o nejvyšší vodopád Slovinska. Po cestě už teploměr ukazoval 34 stupňů. Od vodopádu  vede strmá pěšina podél vodopádu. Poté jsme se vydali a dorazili na první zastávku s informační tabulkou a výhledem na vodopád. Zde jsme se dozvěděli, že celá hora je prošpikovaná jeskyněmi, kterými voda vytéká na povrch. Pod povrchem je podlouhlá zatopená jeskyně, jejíž dálka není přesně známa. Při průzkumech se potápěči dostali do vzdálenosti 800 metrů a jeskyně vede ještě dál. Od této zastávky jsme stoupali po strmé lesní cestičce ještě výše, odkud byl krásný výhled na široké okolí a celé údolí pod námi. Zde jsme pořídili pár fotek a jelikož bylo opravdu šílené horko, rozhodli jsme se dále nepokračovat.

Zajeli jsme k blízkému městečku Bovec, odkud jsme si chtěli vyjet lanovkou na kopce v okolí. Jelikož jsme zjistili, že lanovka nefunguje, rozhodli jsme se podívat do městečka. Zaparkovali jsme bez problému v centru na velkém parkovišti u knihovny a došli až do cukrárny, kde jsme si dali zmrzlinové poháry. Ty nás přišly na 8,50 EUR.

Dále jsme si vytyčili za cíl nedaleké Lago del Predil, které se nachází již v Itálii, za nedalekými hranicemi. Tam jsme dojeli horskou cestou, opět s výrazným stoupáním. U jezera byl klid, lidí jen velmi málo, tak jsme si na chvilku sedli na lavičku u břehu a pozorovali klidnou hladinu jezera uprostřed strmých hor a užívali jsme si teplotu skoro o 10 stupňů nižší, než v údolí. Cestou zpátky jsme se zastavili na Slovinsko-Italské hranici, kde jsou pozůstatky starého opevnění z 1. světové války. Opevnění byla budována už koncem 19. století.

Cestou domů jsme se chtěli ještě podívat na Veliká koryta na řece Soča. Jedná se o vyhloubená koryta řeky, která jsou 16 metrů hluboká. Hladina vody zde může být od 3 metrů až po okraj koryta, při povodních se dokonce řeka z koryta úplně vylívá. Takto zahloubenou divokou řeku jsme pozorovali z lanového mostku, který spojoval oba břehy, avšak vypadal dost nebezpečně, tak jsme na něm byli raději velmi opatrní.

Pak už nám zbývala jen cesta do kempu, ovšem opět přes horskou cestu. Do kempu jsme přijeli už téměř za tmy, kolem 22. hodiny, ale jelikož bylo celkem teplo, ještě jsme si chvíli poseděli venku a já jsme si uvařil kafíčko. Pak jsme se šli postupně osprchovat a spát jsme šli až kolem půl 1 v noci.

pohled do údolí Trenta

cestou na Kriška jezera

horská vesnice Strmec